Promítání „Harcovníci dobývají svět“ (20.2.2010, Divadlo Orfeus)

Výstup severovýchodní stěnou Petřeena a promítání dokumentu „Harcovníci dobývají svět“ (20.2.2010 Divadlo Orfeus, Praha)

V sobotu 20. února Léta Jogrse 2010 jsme se v počtu více než hojném, dokonce včetně čtyřnohého kamaráda Edy Krejčích, sešli na stanici metra Malostranská, odkud jsme po 99 až 101 zámeckých schodech – podle toho kdo se kolika dopočítal – vyrazili vzhůru na Pražský hrad.

Některé z nás pak při stoupání po „starých zámeckých schodech“ kolem sochy pěvce Karla Hašlera těšily pohledy na krásy stověžaté Prahy, jiní – či spíše jiné – se zase pokochali (pokochaly) až na vrcholu u první hradní brány krásami mužných příslušníků Hradní stráže.

Harcovníci v HollywooduI po poměrně složitém slalomu mezi turisty v útrobách Hradu jsme kupodivu zůstali kompletní a podle nepřítomné prezidentské standardy jsme následně zjistili, že Václav Klaus v době návštěvy naší harcovnické delegace zrovna není v úřadě.

Pak jsme opustili rozlehlá hradní nádvoří, vyprovázeni pohledy dalších ztepilých ogarů stráže v budkách u Hradčanského náměstí, a vydali jsme se na cestu lemovanou krásnými velkými paláci i roztomilými menšími domečky směrem ke Strahovskému klášteru.

Cestou už se nám začaly otevírat výhledy na petřínskou rozhlednu, a tak jsme odstartovali neoficiální tipovací soutěž k určení její správné výšky. Odhady všech harcovnických dvojek a trojek i dospělých harcovníků byly velice vynikající, nejpřesnějším tipem se ale zaskvěla jedna z nejmladších harcovnic Anička Donátová, jupí!

Pravým harcovnickým sekem, totiž ne úplně dokonalým a nejpřímějším, ale přesto neomylně vedoucím k cíli, jsme se posléze ocitli přímo pod velkolepou budovou kláštera, a tak nám už nic nebránilo v unikátním pokusu o prvovýstup severovýchodní stěnou Petřeena, hory jak známo velice zrádné a nevyzpytatelné.

Harcovníci na harcu

Počasí nám ale přálo a my na něj jako zkušení harcovníci vyběhli s přehledem.

Nahoře nás čekalo nejedno překvapení, dali jsme si sváču a pořádně si zablbli na skvělých prolejzačkách, pokud nás z nich nesestřelil sněhovou koulí někdo z harcovníků, kteří se zrovna nepohybovali ve výšinách, nýbrž při zemi.

Když už jsme byli všichni dostatečně unavení a vyválení ve sněhu, vyrazili jsme do místního zrcadlového bludištěte, kde jsme prověřili naše orientační smysly i nesmysly a také naše skutečné výšky, šířky a další tělesné proporce.

Po příjemných chvílích veselého bloudění jsme se už jen skutáleli na druhou stranu Petřeena a pospíchali smíchovskými uličkami do starého známého krytového divadla Orfeus, kde na nás čekal Louka, teplý čajíček a skvělé občerstvení.

Mírotvorkyně PavčaNebyl by to správný harc bez technických problémů, tak jsme během tradičně trochu komplikovanější přípravy promítacího zařízení vyplnili čas naší oblíbenou hrou na tichou poštu, při níž se nám podařilo vymyslet i pár nových slov.

Když technici konečně vyhráli boj s promítačkou a ozvučením, přesunuli jsme se z útulné divadelní kavárny do neméně příjemného sálu, uvelebili se v hledišti a začali si vychutnávat dokumentární film o tom, jak harcovníci dobývají svět…

Při sledování strhující zprávy TV Jogrs o neuvěřitelných schopnostech, výkonech a úspěších, kterých po celém světě dosáhli Irča, Vojta, Zuzka, Anežka, Pavča a Viktor, se střídaly okamžiky napětí a otevřené pusy harcovníků s bouřlivými salvami smíchu, a dokument sklidil na závěr zasloužený potlesk.

Takyrál harcovníků z Valdova Vojta

Na závěr skvělého odpoledne nás dokonce neplánovaně roztančil místní DJ, takže jsme předvedli ty ne

jlepší taneční kreace, které jsme mohli vypilovat mimo jiné třeba na táboře při koncertě kapely bubeníka Martina Smrkyho na podporu záchrany valdovských lesů, a jeviště se pod námi jen prohýbalo.

Když už nás tanec zmohl, ještě jsme si na rozloučenou zazpívali s kytarou pár našich nejoblíbenějších táborových písniček a pak už jsme vyrazili k Andělu do náručí rodičů a ostatních blízkých…